Píseò, Chapter 6

1. Kam odešel tvůj miláček, ty nejkrásnější z žen? Kam se obrátil tvůj miláček, abychom jej s tebou hledali?    2. Můj milý sešel do své zahrady k záhonům koření, aby své stádo pásl v zahradách a sbíral lilie.    3. Já patřím svému milému a můj milý je můj, když pase v liliích.    4. Jak Tirsa jsi krásná, lásko má, jak Jeruzalém líbezná, jak hvězdné šiky úchvatná!    5. Své oči odvrať ode mě, vždyť už jsem jimi přemožen! Tvé vlasy jsou jak stádo koz, jež sbíhá z gileádských hor.    6. Tvé zuby jsou jak stádo ovcí březích, když vycházejí z koupadla: jak párky dvojčat kráčejí, ani jediné nechybí.    7. Jak plátky granátových jablek jsou pod závojem spánky tvé.    8. Byť na šedesát bylo královen, konkubín osmdesát a panen bezpočtu,    9. jediná je však holubička má, má dokonalá, své matky dcera jediná, svojí rodičkou hýčkaná! Když na ni pohlédnou, dívky jí blahořečí, královny i konkubíny chválu vzdávají:    10. Kdopak to září jako jitřenka? Jak luna překrásná, čistá jak slunce zář, jak hvězdné šiky úchvatná!    11. Do sadu ořešáků sešel jsem spatřit, co raší v údolí, zda pučí réva, pohlédnout, jabloně granátové zda rozkvetly.    12. A hle, než nadál jsem se, posadila mě do vozů knížecích!