1 Korintským, Chapter 4

1. Tak ať o nás člověk smýšlí, jako o Kristových služebnících a správcích Božích tajemství.    2. Od správců se ostatně vyžaduje, aby byl každý shledán věrným.    3. Mně pak je [to] to nejmenší, abych byl posuzován vámi anebo lidským soudem; dokonce ani neposuzuji sám sebe.    4. Nejsem si totiž o sobě ničeho vědom, ale tím nejsem ospravedlněn, neboť ten, kdo mě posuzuje, je Pán.    5. Proto nesuďte nic předčasně, dokud nepřijde Pán, který osvětlí to, co je skryté ve tmě, a zjeví úmysly srdcí. A tehdy bude mít každý chválu od Boha.    6. Tyto věci jsem pak, bratři, v podobenství vztáhl na sebe a Apolla kvůli vám, abyste se na nás naučili nesmýšlet nad to, co je napsáno, aby se někdo kvůli jednomu nepyšnil proti druhému.    7. Vždyť kdo tě činí zvláštním? A co máš, co jsi nedostal? A když jsi [to] dostal, proč se chlubíš, jako bys [to] nedostal?    8. Již jste nasyceni, již jste zbohatli! Bez nás jste začali kralovat! Ale kéž byste začali kralovat [tak,] abychom i my kralovali s vámi.    9. Mám totiž zato, že nás poslední apoštoly Bůh vystavil [na odiv] jako odsouzence k smrti, protože jsme se tomuto světu, andělům i lidem stali podívanou.    10. My [jsme] kvůli Kristu blázny, ale vy [jste] v Kristu rozumní; my slabí, ale vy silní; vy slavní, ale my bezectní.    11. Až do této hodiny hladovíme a žízníme, trpíme nahotou, dostáváme rány, jsme bez domova.    12. S námahou pracujeme vlastníma rukama; když se nám spílá, žehnáme, když jsme pronásledováni, snášíme [to],    13. když jsme tupeni, potěšujeme. Až doposud jsme učiněni jakoby smetím tohoto světa, odpadky u všech [lidí].    14. Toto nepíši proto, abych vás zahanboval, ale napomínám [vás] jako své milované děti.    15. Vždyť [i] kdybyste měli deset tisíc pěstounů v Kristu, přesto ne mnoho otců. V Kristu Ježíši jsem vás přece skrze evangelium zplodil já!    16. Vyzývám vás tedy, následujte můj příklad.    17. Proto jsem k vám poslal Timotea, který je můj milovaný a věrný syn v Pánu. On vám připomene mé cesty v Kristu, jak učím všude v každé církvi.    18. Někteří se naduli, jako bych k vám [už] neměl přijít.    19. Přijdu k vám však brzy, bude-li Pán chtít, a poznám ne řeč těch nadutých, ale [jejich] moc.    20. Neboť Boží království nespočívá v řeči, ale v moci.    21. Co chcete? Abych k vám přišel s holí, anebo s láskou a duchem krotkosti?