2 Korintským, Chapter 5

1. Víme přece, že kdyby byl náš pozemský dům tohoto přebývání zbořen, máme od Boha věčné stavení v nebesích, dům neudělaný rukama.    2. Vždyť také v tomto vzdycháme, neboť toužíme být oblečeni svým příbytkem z nebe,    3. jestliže ovšem budeme shledáni oblečenými, ne nahými.    4. [My,] kdo jsme v tomto stanu, totiž vzdycháme tíhou, protože nechceme být svlečení, ale oblečení, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.    5. A ten, kdo nás právě k tomuto uzpůsobil, [je] Bůh, který nám také dal záruku Ducha.    6. Proto máme stále smělou důvěru a víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme vzdáleni od Pána.    7. Chodíme totiž vírou, ne viděním.    8. Máme tedy smělou důvěru a líbí se nám raději být vzdálenými od tohoto těla a být doma u Pána.    9. Proto také, ať už zůstáváme doma nebo se vzdalujeme, usilujeme [o to], abychom mu byli příjemní.    10. My všichni se přece musíme ukázat před Kristovou soudnou stolicí, aby každý dostal [odplatu] za to, co [dělal] v těle, podle toho, co vykonal, ať už [to bylo] dobré nebo zlé.    11. Jelikož tedy známe Pánovu hrůzu, přivádíme lidi k víře. Bohu jsme zjevní a mám naději, že jsme zjevní i vašemu svědomí.    12. Nedoporučujeme vám přece znovu sami sebe, ale dáváme vám příležitost, abyste se námi chlubili, abyste měli [něco] oproti těm, kteří se chlubí zevnějškem a ne srdcem.    13. Jsme-li totiž bez sebe - [je to] pro Boha; jsme-li rozvážní - [je to] pro vás.    14. Vždyť Kristova láska nás zavazuje. Máme zato, že jestliže jeden zemřel za všechny, pak zemřeli všichni;    15. a [on] zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal [z mrtvých].    16. My tedy [již] od nynějška nikoho neznáme podle těla. A jestliže jsme i Krista znali podle těla, nyní ho však již [takto] neznáme.    17. Proto, jestliže [je] někdo v Kristu, [je] nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, vše je nové!    18. To všechno [je] pak z Boha, který nás se sebou smířil skrze Ježíše Krista a dal nám službu toho smíření,    19. totiž že Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou, nepočítaje lidem jejich hříchy. A slovo o tom smíření svěřil nám.    20. Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem.    21. Vždyť toho, který nepoznal hřích, učinil hříchem za nás, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.