1. Také ta první [smlouva] ovšem měla pravidla bohoslužby i svatyni, [ale] pozemskou.
2. Byl totiž zřízen první stánek, v němž [byl] svícen, stůl a chleby předložení, a ten se nazýval svatyně.
3. Za druhou oponou pak [byl] stánek nazývaný nejsvětější svatyně.
4. K ní patřil zlatý kadidlový oltář a truhla smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán s manou, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy.
5. Nad ní pak [byli] cherubové [Boží] slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O těchto věcech [však] nyní nelze mluvit dopodrobna.
6. Od doby, kdy to bylo takto zřízeno, vcházejí kněží neustále do prvního stánku a konají bohoslužbu.
7. Do toho druhého však [jen] jednou za rok [vchází] samotný nejvyšší kněz, a [to] ne bez krve, kterou obětuje sám za sebe i za hříchy lidu, [spáchané] v nevědomosti.
8. [Tím] Duch Svatý poukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, nebyla ještě zjevena cesta [do] svatyně.
9. [Byl] to [jen] náznak pro nynější čas: podle něj se obětují dary a oběti, jež tomu, kdo koná bohoslužbu, nemohou dát dokonale [čisté] svědomí.
10. [Šlo] jen o pokrmy, nápoje, různá omývání a tělesná nařízení, uložená [lidem] jen do času nápravy.
11. Kristus však, [jako] nejvyšší kněz budoucího dobra, přišel skrze větší a dokonalejší stánek, neudělaný rukama, to jest ne [rukama] tohoto stvoření.
12. Když [nám] získal věčné vykoupení, vstoupil jednou provždy do nejsvětější svatyně, a [to] ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví.
13. Vždyť jestliže krev býků a kozlů a popel z jalovice, skrápějící poskvrněné, posvěcuje k čistotě těla,
14. čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha obětoval sám sebe neposkvrněného Bohu, očistí vaše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu?
15. A proto je prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou povoláni, mohli přijmout zaslíbení věčného dědictví, neboť [již] nastala smrt k vykoupení z přestupků [spáchaných] za první smlouvy.
16. K závěti se totiž musí připojit smrt toho, kdo ji ustanovil.
17. Platná je přece [jen] závěť těch, kdo zemřeli: dokud ten, kdo ji ustanovil, žije, nemá vůbec žádnou moc.
18. Proto ani ta první [smlouva] nebyla uzavřena bez krve.
19. Když totiž Mojžíš všemu lidu přednesl všechna přikázání podle Zákona, vzal krev telat a kozlů s vodou, rudou vlnou a yzopem a pokropil jak samotnou knihu, tak i všechen lid
20. se slovy: "Toto [je] krev smlouvy, kterou vám Bůh přikázal."
21. Podobně tou krví také pokropil stánek i všechny nádoby k bohoslužbě.
22. A podle Zákona se téměř všechno očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění.
23. Obrazy nebeských věcí tedy [bylo] potřeba očišťovat takto; samy nebeské věci však lepšími oběťmi, než [jsou] tyto.
24. Kristus přece nevstoupil do svatyně udělané rukama (jež [je] zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se nyní objevil před Boží tváří za nás.
25. Ne proto, aby obětoval sám sebe znovu a znovu, tak jako nejvyšší kněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví
26. (protože [tehdy] by musel od založení světa trpět mnohokrát), ale nyní na konci věků se ukázal, aby svou obětí odstranil hřích jednou [provždy].
27. A jako je lidem uloženo jednou zemřít, a potom [přijde] soud,
28. tak byl i Kristus jednou obětován, aby vzal na sebe hříchy mnohých, a těm, kdo ho očekávají, se podruhé ukáže bez hříchu, aby [je] spasil.
| 
