1. Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení [rozptýlených] v diaspoře.
2. Považujte [to] jen za radost, bratři moji, když upadáte do různých zkoušek,
3. víte přece, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.
4. Nechte však vytrvalost plně působit, abyste byli dokonalí a úplní a neměli žádný nedostatek.
5. Jestliže se pak někomu z vás nedostává moudrosti, ať [ji] žádá od Boha, který štědře dává všem a [nic] nevyčítá, a bude mu dána.
6. Ať však žádá ve víře a nijak nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je podobný mořské vlně, hnané a zmítané větrem.
7. Ať se takový člověk nedomnívá, že od Pána něco dostane;
8. [takový] muž má rozdvojenou mysl a [je] nestálý na všech svých cestách.
9. Ať se bratr nízkého postavení chlubí ve svém povýšení
10. a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy.
11. Když vyjde slunce, [svým] žárem trávu usuší, její květ opadá a jeho půvabný vzhled pomine. Tak také zvadne boháč při [všem] svém počínání.
12. Blaze muži, který snáší zkoušku, neboť až bude vyzkoušen, dostane korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.
13. Nikdo, kdo je pokoušen, ať neříká: "Jsem pokoušen od Boha." Bůh přece nemůže být pokoušen zlem a sám [také] nikoho nepokouší.
14. Každý, kdo je pokoušen, je vlečen a váben svou vlastní žádostivostí.
15. Potom, když žádostivost počne, porodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.
16. Nemylte se, moji milovaní bratři!
17. Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry a přichází od Otce světel, u něhož není [žádná] proměna a ani stín posunu.
18. [On] nás zplodil slovem pravdy, neboť se [tak] rozhodl, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.
19. Proto, moji milovaní bratři, ať je každý člověk pohotový k slyšení, [ale] pomalý k mluvení, pomalý k hněvu;
20. neboť lidský hněv Boží spravedlnost nepůsobí.
21. Odložte tedy všechnu špínu i přemíru špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.
22. Buďte však vykonavatelé slova a nejen [jeho] posluchači, kteří klamou sami sebe.
23. Vždyť je-li někdo posluchačem slova a ne [jeho] vykonavatelem, podobá se muži, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle;
24. podíval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký byl.
25. Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává [v něm] - kdo není zapomnětlivý posluchač, ale vykonavatel skutku - ten bude blažený v tom, co dělá.
26. Má-li někdo z vás za to, že je zbožný, a [přitom] nedrží na uzdě svůj jazyk, ale klame své srdce, jeho náboženství [je] marné.
27. Čisté a neposkvrněné náboženství před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat sám sebe neposkvrněného od světa.
| 
