List Jakubův, Chapter 3

1. Nebuďte mnozí učiteli, bratři moji; víte, že budeme mít přísnější soud.    2. Všichni přece v mnoha věcech selháváme. Jestliže někdo neselhává ve slově, [je] to dokonalý muž, schopný udržet na uzdě také celé tělo.    3. Hle, koním dáváme do huby udidlo, aby nás poslouchali, a řídíme celé jejich tělo.    4. Hle, i lodi, ačkoli jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, jsou řízeny nepatrným kormidlem, kamkoli se kormidelníkovi zachce.    5. A tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velikými věcmi. Hle, jak maličký oheň zapálí veliký les!    6. I jazyk [je] oheň, svět nepravosti. Jazyk má mezi našimi údy takové postavení, že znečišťuje celé tělo a zapaluje běh naší přirozenosti, [neboť] je rozpalován peklem.    7. Každý druh zvířat, ptáků, plazů i mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen lidským rodem,    8. ale jazyk, to nezvládnutelné zlo plné smrtelného jedu, žádný člověk zkrotit nemůže.    9. Jím dobrořečíme Bohu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě.    10. Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání. Bratři moji, tak to nemá být!    11. Chrlí snad pramen ze stejného ústí sladkou i hořkou [vodu]?    12. Může snad, bratři moji, fíkovník nést olivy nebo vinná réva fíky? Tak [také] žádný pramen nevydává slanou i sladkou vodu.    13. Kdo [je] mezi vámi moudrý a rozumný? Ať své skutky prokáže dobrým životem v moudré krotkosti.    14. Máte-li však v srdcích hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě.    15. To není moudrost přicházející shůry, ale pozemská, tělesná a ďábelská.    16. Kde [je] totiž závist a svárlivost, tam [je také] nepokoj a veškerá špatnost.    17. Ale ta moudrost, která [je] shůry, je především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká.    18. Ovoce spravedlnosti se pak v pokoji rozsívá těm, kdo působí pokoj.