1. Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, pak byl nemocný.
2. A [to] byla [ta] Marie, která pomazala Pána mastí a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocný.
3. Ty sestry tedy poslaly k němu se slovy: "Pane, hle, [ten], kterého máš rád, je nemocný."
4. Když [to] pak Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale pro Boží slávu, aby skrze ni byl oslaven Boží Syn."
5. A Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara.
6. Když tedy uslyšel, že [Lazar] je nemocný, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl.
7. Potom řekl svým učedníkům: "Pojďme znovu do Judska."
8. Učedníci mu řekli: "Rabbi, Židé tě teď chtěli ukamenovat a [ty] tam jdeš znovu?"
9. Ježíš odpověděl: "Nemá snad den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, neboť vidí světlo tohoto světa.
10. Kdo ale chodí v noci, klopýtá, neboť v něm není světlo."
11. To pověděl a potom jim řekl: "Lazar, náš přítel, usnul, ale jdu, abych ho probudil."
12. Jeho učedníci řekli: "Pane, jestliže usnul, bude zdráv!"
13. Ježíš [to] však řekl o jeho smrti, ale oni se domnívali, že mluví o odpočinku ve spánku.
14. Tehdy jim Ježíš řekl jasně: "Lazar zemřel.
15. A raduji se kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu."
16. Tomáš zvaný Didymus tedy řekl spoluučedníkům: "Pojďme i my, abychom zemřeli s ním."
17. Když tedy Ježíš přišel, nalezl ho již čtyři dny pochovaného v hrobě.
18. Betanie pak byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů.
19. A mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je utěšili [ve smutku] nad jejich bratrem.
20. Jakmile tedy Marta uslyšela, že přichází Ježíš, vyšla mu naproti, ale Marie seděla doma.
21. Marta tedy řekla Ježíši: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.
22. Ale i teď vím, že o cokoli bys Boha požádal, [to] ti Bůh dá."
23. Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
24. Marta mu řekla: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den."
25. Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.
26. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře navěky. Věříš tomu?"
27. Řekla mu: "Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Kristus, Boží Syn, který má přijít na svět."
28. A když to pověděla, odešla a tajně zavolala Marii, svou sestru, se slovy: "Mistr je tu a volá tě."
29. A ona, jakmile [to] uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
30. Ježíš však ještě nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta.
31. Když tedy Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla ven, šli za ní se slovy: "Jde ke hrobu, aby tam plakala."
32. Jakmile tedy Marie přišla [tam], kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla k jeho nohám a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel."
33. Když tedy Ježíš spatřil, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu zasténal a zarmoutil se.
34. Potom řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojďa podívej se."
36. Židé tedy řekli: "Hleďte, jak ho měl rád!"
37. Někteří z nich však řekli: "Nemohl snad ten, kdo otevřel oči slepého, způsobit také, aby tento [člověk] nezemřel?"
38. Ježíš tedy znovu sám v sobě zasténal a přišel ke hrobu. Byla [to] jeskyně a na ní ležel kámen.
39. Ježíš řekl: "Odvalte ten kámen." Marta, sestra toho mrtvého, mu řekla: "Pane, už zapáchá, vždyť je [v hrobě] čtvrtý den!"
40. Ježíš jí řekl: "Neřekl jsem ti, že budeš-li věřit, uvidíš Boží slávu?"
41. Zvedli tedy kámen [z místa], kde byl ten mrtvý pochován. Ježíš pozvedl oči vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.
42. Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem [to] kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal."
43. A když to řekl, zavolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!"
44. A ten, který zemřel, vyšel [ven]. Měl ruce i nohy svázané plátny a jeho tvář byla ovinuta rouškou. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte [ho] odejít."
45. Tehdy mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, uvěřili v něho.
46. Někteří z nich však odešli k farizeům a řekli jim, co Ježíš udělal.
47. Velekněží a farizeové tedy shromáždili veleradu a říkali: "Co uděláme? Vždyť tento člověk dělá mnoho zázraků!
48. Jestli ho tak necháme, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou [nám] naše místo i národ!"
49. Avšak jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku nejvyšším knězem, jim řekl: "Vy nic nevíte!
50. Ani nepomyslíte, že je pro nás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid a ne [aby] celý tento národ zahynul."
51. To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku nejvyšším knězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ.
52. A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti v jedno.
53. Od toho dne tedy byli dohodnuti, že ho zabijí.
54. Ježíš proto už nechodil mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje blízko pouště, do města jménem Efraim, a tam pobýval se svými učedníky.
55. A byla blízko židovská Veliká noc. Mnozí z toho kraje tedy před Velikou nocí putovali vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili.
56. Hledali tedy Ježíše; a když stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: "Co myslíte? Že by nepřišel na svátek?"
57. Velekněží i farizeové však vydali nařízení, že pokud by se někdo dozvěděl, kde je, má [to] oznámit, aby ho mohli zajmout.
| 
