1. Ježíš k nim pak znovu mluvil v podobenstvích a řekl:
2. "Nebeské království je podobné králi, který svému synu vystrojil svatbu.
3. Poslal své služebníky, aby svolali na svatbu ty, kdo byli pozváni, ale oni nechtěli přijít.
4. Poslal tedy znovu jiné služebníky a řekl jim: 'Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem [pro vás] svou hostinu. Moji býci a můj vykrmený dobytek jsou zabiti a všechno je připraveno; pojďte na svatbu!'
5. Oni však na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem.
6. Ostatní se pak chopili jeho služebníků, potupili [je] a zabili.
7. Když to král uslyšel, rozhněval se, poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil.
8. Tehdy řekl svým služebníkům: 'Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni.
9. Proto jděte na nároží, a kohokoli najdete, zvěte na svatbu.
10. A ti služebníci vyšli na ulice a shromáždili všechny, které našli - zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hodovníky.
11. Tehdy vešel král, aby se podíval na hosty, a uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha.
12. Řekl mu: 'Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha?' A on oněměl.
13. Král tedy řekl služebníkům: 'Svažte mu nohy a ruce, vezměte ho a uvrhněte do té zevnější tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.'
14. Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených."
15. Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho mohli chytit za slovo.
16. Pak k němu poslali své učedníky s herodiány a [ti] řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo.
17. Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň nebo ne?"
18. Ježíš ale znal jejich zlomyslnost a řekl jim: "Proč mě pokoušíte, pokrytci?
19. Ukažte mi peníz daně." Přinesli mu tedy denár.
20. Řekl jim: "Čí je tento obraz a nápis?"
21. Odpověděli: "Císařův." Tehdy jim řekl: "Dejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu."
22. A když [to] uslyšeli, podivili se. Potom ho opustili a odešli.
23. V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho:
24. "Mistře, Mojžíš řekl, že když někdo zemře bez dětí, aby si jeho bratr právem švagrovství vzal jeho ženu a zplodil svému bratru potomka.
25. U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel, a protože neměl potomky, zanechal svou ženu svému bratru.
26. Totéž [se stalo] i s druhým a třetím [bratrem], až po sedmého.
27. Poslední ze všech pak zemřela i ta žena.
28. Kterému z těch sedmi tedy bude manželkou při vzkříšení? Měli ji přece všichni!"
29. Ježíš jim však odpověděl: "Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc.
30. Vždyť při vzkříšení se [lidé] nežení ani nevdávají, ale jsou jako Boží andělé v nebi.
31. Ale ohledně zmrtvýchvstání - copak jste nečetli, co vám Bůh řekl slovy:
32. 'Já jsem Bůh Abrahama, Bůh Izáka a Bůh Jákoba'? Bůh není Bohem mrtvých, ale živých!"
33. A když to uslyšely zástupy, žasly nad jeho učením.
34. Když pak farizeové uslyšeli, že [Ježíš] umlčel saduceje, sešli se spolu.
35. Potom se jeden z nich, učený v Zákoně, zeptal, aby ho vyzkoušel:
36. "Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?"
37. Ježíš mu řekl: "'Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.'
38. To je první a největší přikázání.
39. Druhé je mu podobné: 'Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.'
40. Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."
41. A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal:
42. "Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?" Řekli mu: "Davidův."
43. On jim řekl: "Jak ho tedy může David v Duchu nazývat Pánem? Vždyť říká:
44. 'Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.'
45. Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?"
46. A nikdo mu nemohl odpovědět [ani] slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil [na nic] zeptat.
| 
