Filipským, Chapter 3

1. Dále [pak], bratři moji, radujte se v Pánu. Psát vám [znovu] totéž mi jistě není zatěžko a pro vás [je to] bezpečné.    2. Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty zlé dělníky, dejte si pozor na tu 'rozřízku'!    3. [Pravá] obřízka jsme přece my, kdo sloužíme Bohu duchem, chlubíme se v Kristu Ježíši a nespoléháme na tělo.    4. Ačkoli právě já bych mohl spoléhat na tělo. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na tělo, já více:    5. obřezán osmého dne, z rodu Izraelského, [z] pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, co do Zákona farizeus,    6. co do horlivosti pronásledovatel církve, co do spravedlnosti Zákona jsem byl bezúhonný.    7. Ale cokoli mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.    8. A vůbec všechno považuji za ztrátu vzhledem k nadřazenosti poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám [to] za hnůj, abych získal Krista    9. a byl shledán v něm, nemaje svou spravedlnost, která [je] ze Zákona, ale tu, která [je] skrze víru Kristovu, tu spravedlnost, která [je] z Boha a [spočívá] ve víře;    10. abych poznal jeho i moc jeho vzkříšení a účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti,    11. abych [tak] snad dospěl ke vzkříšení z mrtvých.    12. Ne že bych již dosáhl anebo již byl dokonalý, ale ženu se vpřed, abych přece jen uchvátil [to], k čemu jsem byl uchvácen Kristem Ježíšem.    13. Bratři, já nemám za to, že bych již uchvátil, ale [činím] jediné: zapomínaje na to, co [je] za [mnou], a vztahuje se k tomu, co [je] přede [mnou],    14. ženu se k cíli, k vítězné odměně Božího povolání shůry v Kristu Ježíši.    15. Všichni, kdo [jsme] dospělí, tedy smýšlejme takto; a jestliže v něčem smýšlíte jinak, Bůh vám zjeví i to.    16. V tom, k čemu jsme došli, pak následujme stejné pravidlo a smýšlejme stejně.    17. Bratři, následujte společně můj příklad a všímejte si těch, kdo chodí podle našeho vzoru.    18. Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní vám říkám s pláčem, chodí jako nepřátelé Kristova kříže.    19. Jejich konec [je] záhuba, jejich bůh břicho a [jejich] sláva v jejich hanebnostech. Ti myslí na pozemské věci.    20. Naše občanství je ovšem v nebesích, odkud také očekáváme Spasitele - Pána Ježíše Krista.    21. Ten promění tělo naší poníženosti, aby bylo podobné tělu jeho slávy, podle té moci, kterou je také schopen podmanit si všechno.