Římanům, Chapter 7

1. Nevíte snad, bratři (mluvím přece k těm, kdo znají Zákon), že Zákon panuje nad člověkem [jen] po dobu [jeho] života?    2. Neboť vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu muži, ale kdyby ten muž zemřel, je zproštěna zákona o muži.    3. A proto, oddá-li se jinému muži, zatímco její muž žije, bude nazvána cizoložnicí. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže není cizoložnicí, když se oddá jinému muži.    4. A tak jste i vy, moji bratři, skrze Kristovo tělo umrtveni Zákonu, abyste se oddali jinému - tomu, který byl vzkříšen z mrtvých - abychom mohli nést ovoce Bohu.    5. Když jsme totiž byli v těle, vášně hříchů, [probouzené] skrze Zákon, působily v našich údech k plození ovoce smrti.    6. Nyní jsme však zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli drženi, abychom sloužili [Bohu] v novosti Ducha a ne ve starobě litery.    7. Co tedy řekneme? [Že] Zákon [je] hřích? V žádném případě! Avšak hřích jsem nepoznal [jinak] než skrze Zákon. Vždyť ani o žádosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: "Nebudeš žádostivý!"    8. Hřích se pak skrze to přikázání chopil příležitosti a způsobil ve mně veškerou žádost. Bez Zákona [je] tedy hřích mrtev.    9. Já jsem pak kdysi žil bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil    10. a já jsem zemřel. A ukázalo se, že přikázání, které [mělo být] k životu, [je] mi ke smrti.    11. Neboť hřích, který se skrze to přikázání chopil příležitosti, mne oklamal a skrze ně [mne] zabil.    12. Zákon [je] tedy jistě svatý a přikázání [je] svaté, spravedlivé a dobré.    13. Stalo se mi tedy to dobré smrtí? V žádném případě! Avšak hřích, aby se ukázal hříchem, mi skrze to dobré působí smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným.    14. Víme přece, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu.    15. Nerozumím totiž [tomu], co dělám; neboť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím.    16. Jestliže tedy dělám to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že [je] dobrý.    17. Nyní to pak již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá.    18. Vím totiž, že ve mně (to jest v mém těle), nepřebývá [nic] dobrého. Neboť chtění mám [u sebe] pohotově, ale vykonání toho dobrého nenacházím.    19. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci, to dělám.    20. Jestliže pak dělám to, co nechci, [pak] to již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá.    21. Nacházím tedy zákon, že když chci dělat dobro, mám [u sebe] pohotově zlo.    22. Podle vnitřního člověka totiž radostně souhlasím s Božím Zákonem,    23. ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech.    24. Já ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?    25. Děkuji Bohu - skrze Ježíše Krista, našeho Pána! A tak tedy tentýž já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.