Izaiáš, Chapter 2

1. Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izajáš, syn Amósův.    2. I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody.    3. Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: "Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit." Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.    4. On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.    5. Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!    6. Odmrštil jsi svůj lid, Jákobův dům, protože jsou plni východního pohanství, věští z mraků jako Pelištejci, s dětmi cizáků si podávají ruce.    7. Jeho země je plná stříbra a zlata, jeho poklady jsou nepřeberné, jeho země je plná koní a jeho vozům není konce.    8. Jeho země je plná bůžků, klanějí se dílu svých rukou, tomu, co vyrobili svými prsty.    9. Člověk se hrbí, muž se ponižuje, a ty jim nepromineš.    10. Zalez do skal, schovej se v prachu ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností!    11. Ponížen bude zpupný pohled člověka, sehnuta bude lidská povýšenost; v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.    12. Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost, na všechno, co se povznáší - to bude sníženo -,    13. na všechny cedry Libanónu, vysoké a vznosné, na všechny bášanské duby,    14. na všechny vysoké hory a na všechny pahorky vyvýšené,    15. na každou vypínající se věž a na každou strmou hradbu,    16. na všechny zámořské lodě i na veškerou okázalost.    17. Sehnuta bude zpupnost člověka, ponížena bude lidská povýšenost, v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin.    18. Bůžkové nadobro vymizejí.    19. Lidé zalezou do jeskyň v skalách a do škvír v prachu země ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strach.    20. V onen den člověk předhodí potkanům a netopýrům své bůžky stříbrné i bůžky zlaté, které mu vyrobili, aby se jim klaněl.    21. Zaleze do skalních rozsedlin a do strží ve skaliskách ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strach.    22. Přestaňte už s člověkem, který nemá než dech svého chřípí. Jakoupak má cenu?