1. Za svými choutkami jde, kdo se zříká druhých, pohotově rozpoutává sváry.
2. Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce.
3. Kam vejde svévolník, vchází opovržení a potupa s hanbou.
4. Hluboké vody jsou slova z úst muže, potok plný vody, zdroj moudrosti.
5. Není dobré nadržovat svévolníkovi a odstrčit na soudu spravedlivého.
6. Hlupáka zavedou jeho rty do sporu, jeho ústa volají po výprasku.
7. Ústa přinesou hlupákovi zkázu, jeho rty jsou léčkou jeho duši.
8. Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob.
9. Ten, kdo při své práci otálí, je bratrem zhoubce.
10. Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu.
11. Pevnou tvrzí je boháčovi jeho majetek, jeví se mu jako nedostupná hradba.
12. Srdce člověka bývá před pádem zpupné, kdežto slávu předchází pokora.
13. Odpoví-li kdo dřív, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj.
14. Mužný duch snáší nemoc, ale ducha ubitého kdo unese?
15. Rozumné srdce získává poznání, ucho moudrých je vyhledává.
16. Dar otvírá člověku dveře, uvádí ho i k velmožům.
17. Kdo při sporu mluví první, jeví se spravedlivý, pak přijde druhá strana a podrobí ho zkoušce.
18. Losování činí přítrž svárům, odtrhne od sebe i zarputilce.
19. Zhrzený bratr je nepřístupnější než pevná tvrz a sváry jsou jako závora paláce.
20. Nitro člověka se sytí ovocem úst, sytí je úroda rtů.
21. V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů.
22. Kdo našel ženu, našel dobro a došel u Hospodina zalíbení.
23. Chudák prosí o smilování, ale boháč odpovídá tvrdě.
24. Přátelit se s kdekým je ke škodě; kdo však miluje, přilne víc než bratr.
| 
