Žalm, Chapter 2

1. Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány?    2. Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:    3. "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme."    4. Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.    5. Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem:    6. "Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!"    7. Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.    8. Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.    9. Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny."    10. Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země!    11. Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním.    12. Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!