1 Korintským, Chapter 2

1. Také já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí.    2. Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Krista Ježíše, a to toho ukřižovaného.    3. A byl jsem u vás ve slabosti, v bázni a v mnohém chvění.    4. Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci,    5. aby vaše víra nebyla založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci.    6. O moudrosti mluvíme mezi zralými, ne ovšem o moudrosti tohoto věku ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají,    7. nýbrž o Boží moudrosti, skryté v tajemství, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě.    8. Tu nikdo z vládců tohoto věku nepoznal. Neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.    9. Ale jak je napsáno: 'Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.'    10. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny.    11. Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm? Tak ani věci Boží nezná nikdo, jen Duch Boží.    12. A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám bylo darováno od Boha.    13. O tom také mluvíme - ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimž vyučuje Duch [Svatý]; duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy.    14. Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího, neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně.    15. Duchovní člověk však posuzuje všechno a sám není od nikoho posuzován.    16. Neboť kdo poznal Pánovu mysl, která mu dá porozumět? My máme mysl Kristovu.