1. A opět začal učit u moře. A shromáždil se k němu veliký zástup, takže vstoupil do lodi na moři a posadil se; a celý zástup byl na břehu u moře.
2. A učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém vyučování jim říkal:
3. "Poslouchejte! Hle, rozsévač vyšel zasít.
4. A stalo se, když rozséval, že některé zrno padlo podél cesty; i přišli ptáci a sezobali je.
5. A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a hned vyrazilo, protože nemělo hlubokou zem.
6. Když vyšlo slunce, bylo spáleno; a protože nemělo kořen, uschlo.
7. Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.
8. A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou."
9. A říkal: "Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!"
10. Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti na ta podobenství.
11. Říkal jim: "Vám je dáno tajemství království Božího, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích,
12. aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se a nebylo jim odpuštěno."
13. A řekl jim: "Nerozumíte tomuto podobenství; jak budete chápat všechna ta podobenství?
14. Rozsévač rozsévá Slovo.
15. Tito pak jsou 'podél cesty', kde se rozsévá Slovo: Když je uslyší, hned přichází Satan a bere Slovo do nich zaseté.
16. A [podobně] tito jsou 'na skalnatá místa' zaséváni: Ti, když uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají.
17. A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí. Když nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadají.
18. A další jsou ti, kteří jsou rozséváni 'do trní': To jsou ti, kteří slyší Slovo,
19. ale potom přicházejí starosti tohoto věku, klam bohatství a žádosti po ostatních věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným.
20. Ale tito jsou 'na dobrou zem' zaseti: Slyší Slovo, přijímají je a nesou úrodu, jedno třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou."
21. A říkal jim: "Zdali přinášejí lampu, aby byla postavena pod nádobu nebo pod postel? Ne proto, aby byla postavena na stojan?
22. Vždyť [nic] není skryté, než aby bylo zjeveno; ani nebylo ukryto, leč aby vyšlo najevo.
23. Má-li kdo uši k slyšení, ať poslouchá."
24. A říkal jim: "Věnujte pozornost tomu, co slyšíte. Jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno vám a bude vám přidáno.
25. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, co má, bude od něho vzato."
26. A říkal: "S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem;
27. v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak.
28. Země sama od sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu.
29. A když úroda dozraje, hned posílá srp, neboť nastala sklizeň."
30. A říkal: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?
31. Je jako zrno hořčice. Když je zaseto na zem, je menší než všechna semena na zemi.
32. A když je zaseto, vzchází a stává se větším než všechny byliny a vytváří velké ratolesti, takže v jeho stínu mohou hnízdit nebeští ptáci."
33. A v mnoha takových podobenstvích k nim mluvil Slovo, jak byli schopni slyšet.
34. Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všechno vysvětloval.
35. Toho dne, když nastal večer, jim říká: "Přejděme na druhou stranu."
36. Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě.
37. Tu nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do lodě, takže se již loď naplňovala.
38. A on spal na zádi na podušce. Budí ho a říkají mu: "Mistře, nezajímá tě, že hyneme?"
39. Probudil se, pokáral vítr a řekl moři: "Mlč, buď zticha!" A vítr přestal a nastalo veliké utišení.
40. Řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?"
41. Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému: "Kdo to tedy je, že i vítr i moře ho poslouchají?"
| 
